pierre.cz

Krutopřísný pochod! Včera jsme s Tocem absolvovali jeho smělý nápad a to udělat si 50km procházku z Benešova do Českého brodu. Rozhodně to byl zážitek a jelikož jsem člověk kreativní rád se podělím s deníčkem, který jsem si po celou cestu psal.
4:00 – Za středně vělkého utrpení jsem vstal vstříc dnešnímu dobrodružství.
4:10 – Kocour na mne dementně čumí, co tady tak brzo dělám. Uplácím ho granulemi a on si jde po svých.
4:30 – Je čas vyrazit autem k Tocovi!
4:59 – Jsem u Toca. Ješte požírá jogurty.
5:15 – Nádraží Sadská, kromě kyselých obličejů ostatních cestujících, nic zvláštního.
7:18 – Dorazili jsme do Benešova. Po rychlém kafíčku a společné domluvě, že nás čeká něco mezi 4-60 kopci, jsme mohli vyrazit.
10:03 – Uprostřed nekonečného kopce do Chocerad jsme dali sváču a koukali na pilné pracovníky ČEZu, kteří z toho měli evidentně velkou radost.
12:05 – Konečně pořádná zastávka na pifko a párek. Zasloužený odpočinek, ale Toco je nedočkavý a chce už jít. Musím kakat, tak má smůlu.
13:33 – Toco skáče (úspěšně) přes potůček
14:12 – Past na dementy ve formě tajného rozcestí u Chlumu.
15:25 – Zasloužené pifko v Černých Voděradech
15:51 – Čas na buchtu od mého sluníčka
15:56 – Méme geniální nápad – smočíme si naše unavené nohy v rybníce!
17:01 – Kafíčko v Jevanech. Aneb když je v menu „Kafe Preso“, tak člověk musí vždy čekat nějaký bizár.
20:08 – Máme toho plný kecky. Ale nesmíme polevit.
21:07 – Hurá! Je to tam. A ještě jsme stihli vlak. Ou yes.
22:05 – Nějakým záhadným způsobem jsme skončili na u Magdy na oslavě Štěpánových narozenin.
22:35 – Dva číze a Fanta na Mekáči. Jako v tomto stavu je to gastronomické nebe.
22:45 – Mé sluníčko mě vítá jako hrdinu a citlivě mi oznamuje, že zítra v šest vstávám a hlídám Lily :-)

Již na jaře se mi povedlo se zúčastnit dvou pěkných závodů.

Prvním byla Palestra, která je již tradiční položkou jarní přípravy s cílem se probudit ze zimní letargie. Jako minulých několik ročníků, vše je při starém (a dobrém). Běh je víceméně po rovince a kromě ztuhlých nohou po vánočním nášupu nic dramatického. Na start jsem se dorazil i s Jirkou, takže jsem měl i běžeckého kámoše. Běželo se mi sympaticky s průměrkou kolem 5:30 a byl jsem spokojen. Tedy do cca sedmého km, kde se mi začalo chtít mega na velkou toaletu a kdo zná trať Palestry, tak ví, že kam se člověk podívá tam jsou lány polí bez jediného křovíčka a tedy nezbylo mi nic jiného, než zastavit a domluvit střevnímu aparátu. Což se sice povedlo, ale ztratil jsem čas a zbytek už stál za prd. V cíli jsem našel tajný výdej dortíků (tedy bez obří fronty) a tedy spokojenost. Trochu jsem se bál, jestli jsem neztratil někde Jirku, ale na trati byl déle než bych čekal, takže nakonec plný happyend.

Druhým závodem byla Pečecká desítka, tenhle závod odpískal jak Jirka, tak Láďa, tak jsem si ji vystřihl sám. Jestli Palestra je placka, tak Pečky jsou super placka. Naštěstí se to obešlo bez kakacích peripetií a v cíli jsem byl za 55minut. Na Pečkách je fajn, že tam člověk potká milión známých lidí a může si příjemně pokecat. Příjemné plus je to, že v rámci startovního čísla je i tombola. Vtipné bylo, že ač jsem vyhrál, tak nějakým nedopatřením dali moji výhru už někomu jinému :-) Tak jsem alespoň vyžebral cenu útěchy v podobě domácího medu, ze kterého mám větší radost, než z původní výhry (vína).

Stejně jako minulý rok (kdy jsem výzvu vyhrál) i letost jsme se s klukama domluvili na sportovní výzvě. Oproti minulým letům jsme prodloužili dobu výzvy z měsíce na více než dvojnásobek – od 1.3.2018 do 15.5.2018. A k běhu přidali i kolo – kdy jeden kilometr oběhnutý má stejnou váhu jako 4 km na kole. Tak uvidíme, zdali nám to bude sedět.

Pro potřeby soutěže jsem udělal vlastní miniwebovky na http://www.petulin.cz/vyzva kde nejen že probíhá přepočet km na body, ale i se dynamicky mění obrázek s ksichtíky, kdo zrovna vede a kdo je špindíra.

V současné chvíli vede Láďa a s Milanem jsme na tom podobně, což se samozřejmě změní, jakmile dohlídám prcka a dostanu 40min okno na výběh :-)

Je to skvělé, je to krásné! 3.10.2017 se nám narodila dcerka Lilien (Lily). První měsíce byly krušné – hlavně pro Verču, ale nějak jsme to dali a dostali jsme se do trochu příjemnější fáze batolení. Prcek se už raduje a brečí, pouze když se něco nelíbí (a velmi často jde o nedostatek v kombinaci spánek-jídlo-pozornost). Ikdyž včera jsem na ní mluvil německy a takový nešťastný brek jsem ještě neviděl :-) Překvapivě ni angličtina ni francoužština jí nevadily, hm.

No nicméně! Je to fičák… :-) K mým dvěma pracím mi teď na dva měsíce přibyla i třetí, takže o zábavu je postaráno.

Každý správný sportovec má svůj tréningový deníček. Já jsem tomu dlouho vzdoroval, ale nakonec jsem podlehl (i díky výborné knize Tréninková bible pro triatlonisty – Joe Friel). Své týdenní posuny si již zapisuji 36 týdnů a jsem spokojený. Je jasné, že každý si svůj tréninkový deník vede jiným způsobem. Tak především ho lze vést elektronicky (třeba od CzechTriSeries.cz) nebo pěkně oldschoolově na papír.

Mám rád různé bločky a těší mě do nich psát, takže rozhodnutí bylo jasné. Jelikož někdy mám i dvoufázový tréning rozdělil jsem si záznamy na dva bloky, plus jednou za týden se celkový čas tréningů sečte a ještě si přidám aktuální váhu. Koketuji s procentem tuku, ale zatím nedisponuji žádným relevantním zařízením, takže prd :-) Jo a každý den si dám hvězdičku, když jím správně :-)