pierre.cz

V rámci posílení srdeční činnosti a týmového ducha jsme vyrazili na každoroční běh v Adršpaských skalách. Jedná se o (jak je popsáno v oficiálních propozicích) o členitý terén, což ovšem v realitě je 600m převýšení na 9km – tedy solidní kopcovité peklo. Navíc, když už člověk opravdu spěje k cíli a už si říká, že je to nejhorší za ním, tak narazí na 80m schody :-)

Čas jsem měl trochu horší 1h07m, ale tak po nemoci a bez tréningu u mne docela dobrý. Letos nás jelo sympaticky hodně a tedy nebyla nouze o kvalitní pokec a zábavu.

V sobotu se jel další ročník Author Cupu, který je pro mne a Jirku každoroční výzvou. Minulý rok jsem musel na 40km odstoupit (a dojít zbylých 20km do cíle pěšky), protože jsem byl trestuhodně nevybavený a píchl jsem. Letos jsem měl několik lepení, brusný papírek, náhradní duši a další hromadu haraburdí a … zapomněl jsem pumpičku. Dement. Naštěstí jsem nepíchl, takže to dobře dopadlo.

Nicméně závod to byl zajímavý. Všichni měli kola za šílený peníze a já jsem se na svém Imperátorovi (tak se ten chudák jmenuje) lopotil 63km plných kopců, sjezdů a velmi velmi výjimečně rovinkou (však také převýšení bylo 1500m). Nicméně jsem to nějak doklepal do cíle a myslím, že mám letos co se týče horských kol odpracováno. Zlaté silniční speciály.

Celkový čas jsem měl 4h:30m což je sice hodně slabé, ale po 50km jsem jel jenom na sílu vůle, takže jsem spokojen a příští rok je co zlepšovat.

Posledních pár dní se nese ve stylu obžérství. Ve čtvrtek jsem například dostal takovou nezvadatelnou chuť na čokoládu, že jsem na stojáka sežral celou studentskou pečeť. Snažím se to trochu kompenzovat sportem, ale sobotních 30 km na kole to moc nezachrání.

Nicméně, zítra se půjdu zapsat opět do posilky a to i navzdory faktu, že mají lehce dementně saunu ve sprchách a ještě bez odpočívárny. Ale nemohu mít vše. Navíc nějak se mi nedaří chodit do jiné posilky než do takové, která je na přímé cestě z práce domů :-)

V lesíku za Chrudimí je malebná hospůdka nazvaná Monaco. V této hospůdce dlí hodný děda, který každý měsíc organizuje závod Malá cena Monaca. Jelikož zmíněný děda není náročný a zároveň milosrdný k prostému lidu, cena za účast je symbolická (20Kč), proto každý měsíc se švarný princ Petr snaží tohoto věhlasného závodu účastnit.

I tento víkend se zadařilo. Počasí bylo krásné a nálada bájová. Sice jsem chvíli po startu rozhýbával nohy po 4denním pařebním zátahu, ale nakonec jsem sice nedoběhl do hodiny, jak moje předsevzetí znělo, ale nedoběhl jsem poslední, což je fajn. Po běhu jeden cideřík a vše bylo v pořádku.

Celý minulý rok jsem chodil do báječné a v mých očích naprosto luxusní posilovny na Brumlovce. „Zvýhodněná“ cena pro zaměstnance O2 ve výši 2500 Kč byla i tak dost vysoká, ale služby prostě stály za to. Ovšem to se změnilo s mým přechodem na částečný úvazek. V práci nyní trávím jen tři dny v týdnu a je třeba hledat něco nového v okolí mého bytu (nebo alespoň na půl cesty z práce).

Dnes jsem proto byl na trial vstupu do Pure JATOMI posilovně v Palladiu (pro nepražáky naproti Kotvě, pro ekonomy kousek od ČNB :-) Na obrázcích vypadá posilka (nebo nově jak se říká fitness) obrovsky, ale v realitě je naměstnaná v malém prostoru (což není zase nic proti ničemu). Obsluha fajnová a ochotná. Chlapík s přezdívkou David mi ukázal co, jak a kde a já mohl se nerušeně věnovat cvíču.

Co mě ovšem překvapilo (a asi bylo dáno i časem), že v posilovně bylo více osobních trenérů než cvičenců, takže si člověk připadal trochu nepatřičně. Nicméně zkusil jsem si nějaké hromadné cvičení nazvané „Pekáč buchet“ nebo podobně, což bylo 15minutové intenzivní cvičení na břicho. Opět trenér super a já až na bolest zad (což vychází zřejmě z mého až trestuhodně oslabeného břišního svalstva) jsem to také nějak přežil.

Po tréningu jsem nastoupil na místní saunu. Saunu mám rád a nebojím se pořádného poceníčka. Ovšem místní sauna byla nastavená docela mírně, takže jsem se tam různě povaloval a málem usnul. Výhoda byla, že jsem tam byl po celou dobu sám a tedy měl klid a soukromí. Co mě ovšem nepříjemně překvapilo, byla absence relax zóny, kde by se člověk po sauně rozvalil a užíval si posauní bájo. Plus sprchy jsou OK, ale místní proud vody na ochlazení po saunění prostě nestačí.

Celkově ovšem lze říci, že posilovna výborná (vybavením), personál také dobrý, ovšem sauna bída. Jdeme tedy dál.