pierre.cz

Mám rád svoji práci, specificky relativním způsobem mne i naplňuje a jsem v ní dobrý. Ale připadám si jako slepička v kleci, která musí pravidelně produkovat vajíčka. A pak, z ničeho nic, slepičku pustí z klece a ukážou ji dvorek a louku a modré nebe. Ano, slepička pořád musí snášet vajíčka, ale je jí dobře. A pak znenadání pan farmář nesmlouvavě rozkáže, ať se slepička vrátí do klece. A slepička, ač viděla nebe, zažila čerstvý ranní vánek a hřejivé sluníčko, tak se do klece, třeba i s úsměvem, vrátí. Slepička má totiž rodinu, kterou miluje a dům který je potřeba zaplatit. Ale pane farmáři, nenechte se úsměvem slepičky mýlit.