pierre.cz

Tak si tak vesele spím a najednou mne poleje studený pot, protože si vzpomenu, že nemám vůbec nic připraveno na můj nový předmět v novém semestru. Vylézám z postele, že teda něco udělám, zjišťuji, že jsem dement a mám podklady v práci. FFS. Čumákuju na spícího kocoura a přemýšlím kolika se tak dožívají kočky. Pak mne napadlo, že by bylo dobré udělat něco pro dobro rodiny! Plačinky pro všechny!

Hledám recept na Googelu a vypadá to easy. Všechno míchám v přibližně správném poměru z přibližně správných surovin a jde se na to. První palačinka je takový mrzáček, ale to tak už v životě bývá. Potom už to jede samo. U šedesáté palačinky zjišťuji, že se jedná asi o recept pro menší dětský tábor, ale nenechám se demotivovat a střílím jednu za druhou jako čínské děti iPhony.

Z chůvičky se najednou ozývá „Tatííí“ a je čas nasadit paralelizaci a snažím se udržet se v superpozici mezi Lily a pánví. Docela to jde. Pak s hrůzou zjišťuji, že ze surovin na potěr je prošlé snad vše. Předávám palačinkové žezlo Verče, skáču do auta s cílem místní Jednoty. Po úspěšném náletu na ospalou obsluhu proletariátní prodejny se vracím a vítězoslavně usedáme k stolu k společné snídani. Všichní září nadšením.