pierre.cz

V červenci se konal další ročník závodu Pálava Race. Oproti minulému roku dorazilo dvojnásobné množství závodníků, plus závod byl součástí Českého poháru. To mělo za výsledek, že dorazili samí namáklí sportovci, kteří (shodou náhod) dostali místa naproti mému a Milanovu kolu. Bylo to super, protože jednak jsem mohl očumovat jaké mají vybavení, jak si připravují věci a i jsme se dostali do záběrů ČT při rozhovorech :-)

S Milanem jsme docela trénovali, tak jsem byl zvědav jak dopadneme jak časově, tak v porovnání s ostatními. Předzávodní přípravu obzvláštnil prudký déšť a vichr z hor, což zapříčinilo, že organizátoři zkrátili plávání o 300 metrů, aby se nikdo neutopil. Je pravda, že při plavání jsme překonávali půlmetrové vlny, které nebyly úplně příjemné. Nicméně povedlo se mi mít pár minut náskok před posledním a navíc jsem zapojoval kraul výrazně více, než jsem čekal. Bylo fajn vidět, že tréning nese své ovoce.

Po přechodu na kolo se ovšem výrazně zhoršilo počasí. Déšť, vítr, kroupy, zmrzlé prsty a stále nevychytaný posed na hrazdě, to všechno mně zpomalovalo. Suma sumárum, předjeli mne všichni. A to i s průměrnou rychlostí přes 27 km/h. Hm. Tady mám ještě co zlepšovat, navíc Milanovo nové karbonové kolo vypadalo táááák krásně.

Při běhu začal foukat vítr ještě víc (nějakým způsobem) a společně s deštěm jsme při běhu na hrázi trpěli jako psi. Bylo fajn, že ti pomalejší se dočkali na závěr závodu i trochu toho sluníčka, takže jsme se příjemně ohřáli a uschnuli. Při běhu se mi nepodařilo nikoho doběhnout, navíc poslední kilometr za mnou jela motorka se záchranářem, zřejmě mi nevěřili, že jim tam někde nespadnu do příkopu vyčerpáním :-) Nakonec v cíli čas 6h:45m a suveréně poslední, což mne mrzí čím dál tím více. Příjemné bylo, že oproti předešlým polovičním ironmanům jsem nebyl po skončení na kaši a cítil jsem, že ten závod byl ve výrazně větším komfortu, než minulé roky – na tomto by se dalo stavět.

Nicméně předsevzetí pro příští rok! Odmítám být již poslední!