pierre.cz

V rámci rodinné pohody jsme s Verčou vyrazili na Hospital Kuks a já si při té příležitosti zaběhl i noční kros na 10 km, který se vybíhal ze zámku.

Začátek byl skvělý, držel jsem vysoké tempo a držel se samých krásných hubených lidí, tedy než přišel mega obří a dlouhý kopec. Tam jsem trochu ztratil, ale stále jsem byl ve vybrané společnosti. Tedy do té doby, než mne zastihla mega hnačka a já se musel rychle odebrat do lesíka.

Po návratu jsem se přidal do skupinek mamin, ale pořád tempo dobré. Bohužel jsem se musel neustále běžet těsně před někým, potože mé světýlko už příliš nesvětýlkovalo a já viděl kulový. No a to se mi stalo osudným, protože při seběhu jsem si vyvrkl kotník a dlouho jsem to rozdýchával.

Tím jsem se dostal do skupiny „Jdeme si to užít, přece se nikam nebudeme hnát“. Zkousl jsem hrdost a držel jsem se jich, ostatně nic jiného mi nezbývalo protože jinak bych stejně na cestu prd viděl. Trochu mi zvedlo náladu to, že při finálním výběhu kopečku na Kuks jsem předběhl koho se dalo.

V cíli na mne čekala Verča s pečenou kýtou a Birrelem, takže vlastně všechno dobře dopadlo. Tedy až na ten kotník, který jsem za sebou táhl jako Quasimodo.