pierre.cz

Listopad se z pohledu sportění povedl. Běhám teď víceméně jen deseti-kilometrové trasy. Je to docela vyvážená kombinace náročnosti, nezničení si zdraví a splnitelnosti. Tedy, když nás s Jirkou nenapadne jet do Adršpaských skal a tam jak kamzíci deset kiláků poskakovat po kopcích, to si pak člověk zase jednou sáhne na maximálku svých současných sil.

Taky už bydlím v Praze, což je (jak jsem ostatně věděl již dávno dopředu) peklo. Sanitky, tramvaje, ožralí kolemdoucí, sexuchtiví sousedi a další rušivé elementy mého spánku mi nedodávají zrovna chuť tady zůstat dlouho. Ovšem fakt, že můžu do práce vstávat o hodinu později a že neplatím za benzín je zatím příliš lákavé na to, abych si vymýšlel nějaké alternativní řešení.

Jo a musím si koupit lampičku, vím přesně kterou, ale nějak se mi nedaří ji nikde sehnat. Máknu na tom a dám vám vědět jak to dopadlo, protože jak zřejmě správně předpokládám, všichni chtějí vidět lampičkový happy end.